Výmluvy, výmluvy, výmluvy
Proč se vymlouváme a co je opravdu schovaného za výmluvou?
S výmluvami, proč NE-tančit, se setkávám velice často. Některé jsou zábavné a vtipné, jiné lehce děsivé až dramatické.
Výmluvy používáme asi téměř každý a to ve chvílích, kdy se chceme vyhnout něčemu nepříjemnému nebo v situaci/činnosti která je pro nás neznámá a zažíváme ji poprvé. V tuto chvíli se vydáváme za hranice svého komfortu a vystavujeme se zcela zaručenému neúspěchu :-) a pocitu, že jsem hlupáci a všichni přítomní na to přijdou...
To, co se skrývá za každou výmluvou je tudíž náš oprávněný strach, stud anebo lenost (to třetí je k ničemu).Výmluva zde funguje jako laskavý štít, který nás má ochránit.
Potřebujeme ale tuto ochranu? A odkdy ji s sebou táhneme?
Anebo se potřebujeme naučit, jak zacházet se strachem a studem, jak jimi projít, jak upevnit nový návyk a jak být odvážnější?
Co nás více formuje, výmluvy anebo odvaha?
Zde výpis nejčastějších výmluv z mé praxe, s komentářem:
- Já netančím/ Opravdu? Když budeš v sále, kde haje živá hudba, všimni si, co dělá tvoje tělo, začne nepatrnými pohyby rameny, poťukáváním nohou do rytmu. Nezastavuj ho, ono tančí:-)
- Někdo mi musí ukázat kroky, abych věděla, co mám dělat!/Nemusí, je to tvůj tanec, nikdo jiný neví, co prožíváš a co je pro tebe správné
- Co když to budu dělat špatně?/Špatně pro koho? Tanči jen pro sebe
- Jasně, přijdu, miluju tanec. Zítra? to už ale něco mám/A příští týden též? A za 10 let taky?!
- Co když se na mě bude někdo dívat?/To je možné ale také nemusí. Ostatní mají většinou dost práce sami se sebou.
- V sále je příliš málo místa/Na světě kompletně začíná být příliš málo místa, hledej svůj prostor, přestaň vnímat ostatní, jako překážku pro tanec.
- Jak bych mohla jít s tímto tělem tančit?/Toto tělo jsi ty, přijmi ho, důvěřuj mu a miluj ho.
- Ráda se přijdu podívat ale tančit spíš nebudu/První krok je ten nejdůležitější!
- Bolí mě koleno, mám puchýř, zlomenou ruku, horečku…/Bože, tak to musíš přijít tančit!
- Nemám rytmus/Každý a všechno má svůj rytmus. Od rána do večera žiješ ve svém rytmu, roční období se mění v určitém rytmu… Celý vesmír funguje na základě rytmu
- Dnes nepřijdu, mám špatnou náladu/Dnes přijď. Tanec ti pomůže rozpohybovat, to co v tobě uvízlo, to neprojevené, to uvězněné. Jediná cesta, jak obnovit vnitřní proudění a svobodu je pohyb.
- Jsem bez energie/Pohyb je jako nabíječka, čím více se hýbeš, tím více máš energie.
- Časově se mi to nehodí, musím vařit, prát, žehlit…/Ano, vždy existuje něco "důležitějšího", než setkání se sebou samou.
Při tanci je nejdůležitější upřímnost, autentičnost a odvaha začít,
stejně jako v životě:-)