Tělo jako zdroj prožitků
Představ si nebo i sama vyzkoušej, jak se tě někdo blízký dotýká jemně dlaní po tváři.
Představ si hřbet dlaně, jenž tě beze spěchu a citlivě hladí, láskyplně přejíždí prsty přes zavřená oční víčka, obkresluje tvar tvého obočí, lehce obkružuje špičku nosu a dotekem vyjadřujícím lásku hladí tvé tváře.
Vůbec nemusí jít o milence, může se jednat o jakékoli dlaně, které jsou propojené se srdcem a právě pomocí doteku předávají lásku.
Když se dokážeš ponořit do tohoto okamžiku tzn. dáš mu svoji plnou pozornost, vnímáš ho tělem, můžeš mít různé druhy prožitků které tě zaplaví.
Může se ti vrátit prožitek, kdy tě takto hladila tvoje maminka a ty jsi v celé své bytosti cítila důvěru a bezpečí, můžeš mít prožitek smutku z momentálního osamocení, může se ti tělem rozproudit sexuální vášeň, můžeš cítit nekonečný klid…
Každé tělo je jiné a jsou v něm uložené různé životní poznatky, proto bude mít každý odlišné prožívání.
Tělesné prožívání probíhá skrze smysly, pomocí kterých vnímáme okolní svět a sami sebe. Jsou jimi sluch, zrak, čich, chuť a výše zmínění hmat.
Podobný vjem jako při doteku, můžeš prožít při poslechu krásné hudby, když se díváš na západ slunce, ve chvíli kdy ochutnáváš něco mimořádně lahodného anebo když cítíš vůni rozkvetlých růží.
Toto vše jsou velice všední a přitom velice mimořádné okamžiky, které tě naplní radostí a propojí s přítomným okamžikem.
Každá chvilka se pak může stát něčím, co tě vyživí, díky čemu budeš cítit vděčnost, radost, lásku a spojení sama se sebou.
To se pak samozřejmě projeví i ve tvém vnějším obraze, ve tvých pohybech, jejich ladnosti a uvolnění, ve tvé tváři, která bude vyzařovat spokojenost a klid...
Co nám brání prožívat naše tělesné prožitky?
Jednou z mnoha překážek je negativní vnímání těla, odpojení od sebe samých a svých pocitů, nedůvěra a strach v prožívání.
Tělo je pro nás často zdrojem zklamání. Například když nedosahuje proporcí které zrovna letí nebo naši svobodu ochromí nějakou bolestí. Pak se na něj zlobíme, hltáme prášky, trápíme ho v posilovně ale pravdou je, že nám na něm nezáleží, nenasloucháme mu, jenom toužíme aby nějak vypadalo a bylo stále funkční.
Výsledkem je, že přestáváme cítit, jednak to, co se děje uvnitř ale i to, co přichází z venku.
Nejvíce je tato odtrženost od těla patrná při milování. Kdy většina žen není schopná cítit doteky a lásku od partnera a muž se jen tzv. udělá. Přitom právě tento akt by mohl být plný nádherných, vyživujících a transformačních prožitků.